Tatínek: Barunko nehopkej, uděláš si bebinko. Bára: Ne táto neřikej ne. Já chci hopkat.
Sáro, otoč se mě na mě.
Maminko, až budu malinká jak Sára, tak budu od tebe taky papat mlíčko, jo?
Barunka v obchodě pomáhá mamince vybrat zeleninu, u které zrovna stojí jiná paní. Barunka k ní dojde, odžene jí rukou a říká: „Paní, uhni! Já jdu pro rajčátka.“
Včera jsem Barunce vynadala, že nemá pořád dokola rozebírat hrazdičku s chrastítky pro Sáru, protože mě nebaví jí pořád znovu skládat (jde to těžko). Barunka se druhý den vzteká při hraní s hrazdou: „Mami, mě se ty hračky nelíbí.“
Já se ptám: „A co se ti na nich nelíbí?“
Barunka: „ Já je chci ničit!!!“
Barunka s maminkou na veřejném záchodě. Barunka vykonala potřebu jako první a hned se měla k odchodu z kabinky. Maminka ji zastavila, ať ještě nechodí, že taky musí na záchod. Barunka se poslušně chytla madla pro vozíčkáře se slovy: „Mami, já se chytnu, abych neodešla, jo?“
„Barunko, jaká je tohle barvu?“
„Zelená.“
„A tohle, jakou to má barvu?“
„Červenou.“
„A jakou má barvu Barunka?“
„Barunka je nahatá.“
Barunka, načančaná do růžového oblečku, se sladkým úsměvem stojí s babičkou v hodně dlouhé frontě u pokladny. Poodstoupí, prohlédne si, kolik lidí je před ní a třikrát nahlas udiveně prohlásí: „Ty vole!“
Venku svítí sluníčko: „Maminko, dneska je tam krásno (hezko)…“